Eliška Balzerová a festival v roce 2023
Eliška Balzerová se narodila ve Vsetíně. Zájem o divadlo v ní probudila a soustavně prohlubovala její maminka, která hrála v ochotnickém spolku. Po studiu na brněnské konzervatoři a absolvování katedry herectví a režie JAMU, nastoupila roku 1971 do svého prvního angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Od roku 1977 byla dvacet sezon členkou Divadla na Vinohradech. Hrála také v Národním divadle.
Společně s kolegou Tomášem Töpferem se podílela od poloviny 90. let na rekonstrukci a znovuotevření Divadla na Fidlovačce (stala se ředitelkou Nadace Fidlovačka). Divadlo zahájilo nový provoz 22. února 1998 nastudováním hry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, kde Eliška Balzerová ztvárnila Němku Margaretu. Její komické výstupy byly odměňovány salvami smíchu a potlesku. Na Fidlovačce působí dodnes. Hostuje také v divadle Viola, kde slaví úspěch ve hře irské dramatičky Geraldiny Aron MŮJ BÁJEČNÝ ROZVOD. Česká inscenace v režii Jany Kališové a s Eliškou Balzerovou nejen v hlavní, ale i ve všech ostatních rolích, má za sebou už více než 200 zcela vyprodaných repríz. Na diváckém úspěchu má jistě zásadní podíl brilantní výkon hlavní a jediné představitelky. Ráda také vzpomíná na významné role: Helena v Shafferově hře Dar Gorgony nebo Maria Callas v Mc Nallyově Mistrovské lekci.
Největší roli, díky které se zapsala do povědomí diváků, jí roku 1977 umožnila televize. Když se představila jako nastupující lékařka Alžběta Čeňková v dnes jíž kultovním televizním seriálu NEMOCNICE NA KRAJ MĚSTA, bylo jí dvacet pět let. Postava této sympatické, nadané a čestné ortopédky jí přinesla obrovskou popularitu, záhy se stala žádanou herečkou. Zajímavou proměnou prochází „Bety“ Čeňková v pokračování seriálu NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA PO DVACETI LETECH (2003) a taktéž jí čeká důležitá změna v 3. pokračování seriálu nesoucí název NOVÉ OSUDY (2008), kde nahradí místo dr. Blažeje a stane se primářkou ortopedie.
"Na stará kolena se ze mě stala svobodná a šťastná herečka," říká nyní Eliška Balzerová s úsměvem. Se svým manželem Janem Balzerem vychovala dvě děti: syna Jana a dceru Adélu, která vystudovala dějiny divadla ve Finsku. Jejími oblíbenými autory jsou Karel Čapek, Bohumil Hrabal nebo G. García Márquez. Má ráda dílo dramatika A. P. Čechova. Za nejmilejší místo označila Všenory v údolí řeky Berounky, její oblíbenou květinou je růže a kopretina.